titul WEB.jpg

Staré pověsti lipské - Povídka třetí

Lipí (2).jpg

Paličatí furianti


 
„Tak už je to tady,“ zahlaholil listonoš na celou hospodu a mimořádně si poručil velkou režnou. Tentokrát nesl do Lipí hodně pošty a všechnu proti podpisu. Samosebou komu byly adresovány dopisy, prozradit nemohl, ale že jsou od soudu, snad říct směl. Konečně taková slova se od dubenského Chaloupky čekala.

„Já se mu ani nedivím,“ pravil nato cestář Soukup. „Jednou je to jeho louka, co mají po ní šlapat cizí lidi.“

„Alespoň bude jednou provždy pokoj,“ řekl krejčí Velíšek, aniž přestal zkoušet na Franckovi z Kvítkovic tmavé svatební šaty.

Z Lipí do Dubného chodili lidé odjakživa po pěšině, kterou zaznamenalo ve svých mapách i „štábní vojenské velení“. Cesta to byla tedy nepochybně strategická, ač značně chatrná a při dešti oplývající blátem. Za lesíkem „Strážník“, už v katastru dubenském, si Lipínští krátili cestu přes louku Antonína Chaloupky číslo popisné 48. Celá léta trpěl, že mu sousedé šlapali po trávě, až ho manželka Kateřina přiměla k ukončení tohoto zvyku. 30. března 1927 pěšinu překopal dva metry hlubokým příkopem a okolo jámy „opatřil“ plotem propleteným trním a rezavými hřebíky. Plot byl pomazán hnusně zapáchajícími výkaly ze záchodu.

Když se Lipínští po dvě neděle nedostali zkratkou do kostela a vůbec jim bylo zabraňováno používat nejkratší spojení s farností, podal starosta Lipí okresnímu soudu stížnost na manžele Chaloupkovi „proti zamezování veřejné služebnosti“. To už Chaloupkovi postavili k pěšině čtyřčlennou rodinnou pohotovost.

„A to posledně, když šly naše paňmámy z kostela, vystrkovaly na ně Chaloupkovy ženské nahé …“ zdráhal se i švec naplno pojmenovat sedací část lidského těla.

Žalobu ovšem podal i Chaloupka. Na jedenáct občanů z Lipí „skrze rušení držby“. Každý by se mýlil, předpokládaje, že taková lapálie skončí jedním stáním. Páni od soudu museli vyjet na místo samé třikrát a teprve po půltřetím roce (!) se konalo poslední řízení, opět na „místě pozemku samotného“. Až počátkem října dvacátého devátého roku byla „zaměřena, doložena a zaknihována“ nová pěšina, která šla po hranici Chaloupkova a obecního dubenského pozemku.

Fakticky šlo jen o pár metrů, o zkratku, která louku těžko mohla znehodnocovat, nicméně po soukromém pozemku šla.

„To holt jsou ti paličatí furianti,“ ocenil obě strany hospodský a krejčí Velíšek. Dobře znal své zákazníky a hosty  a nemohl si dovolit žádného rozhněvat.

„Pro korunu by si nechali vrtat koleno,“ dodal ještě švec. „Když si ale postaví hlavu, prosoudí třeba celej grunt.“

napsal Jan Chmelík
ilustrace Václav Morava

 
26.05.2015 12:25:40
Petra Kočerová
P1010127.JPG
P1010129.JPG
P1010124.JPG
P1010123.JPG
DSC02344.JPG
DSC02365.JPG
P1010110.JPG
P1010063.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one