titul WEB.jpg

Staré pověsti lipské - Povídka čtvrtá

truhla.jpg
Výměnkářovi požadavky z Pozemkové knihy z roku 1843

Teplý a pokojný byt v hospodářově sednici, svobodné ohřívání na peci a u kamen, při hospodářovém dříví píct a vařit, prádlo vyprat, sklep pro brambory a mlíko.

Žebrotu ve stavení nechci



Na samotě u Koláčků u obcí Kaliště a Lipí nedaleko Českých Budějovic žil na počátku 20. století otec Jan Linhart, známý jako dobrý hospodář, se ženou a synem Václavem, zednickým pomocníkem. Ten už tak oblíbený nebyl. Byl vzteklý, popudlivý, rád vyvolával rvačky. Otec a syn se neustále přeli a hádali o grunt, Mladý se chtěl oženit a usadit starého na výměnku. Starý se příliš nebránil, ale vymínil si pořádný „vejminek“ a ještě 3000 korun odstupného. Takové peníze Václav neměl. Rozhodl se tedy bohatě oženit. A měl štěstí – v Dehtářích se seznámil 18. října 1908 s pohlednou Kateřinou Klímovou, dcerou statkáře. Neuplynulo ani čtrnáct dní a Linhartovy navštívil její otec, aby dohodl podmínky sňatku. Byl to opatrný a rozvážný člověk – nabídl 1600 korun věna, další peníze dostane prý Kateřina po otcově smrti. Byla to slušná suma, ale nestačila.

Navíc Jan Linhart prohlásil, že „takovou žebrotu ve stavení nechce“. Ze svatby sešlo, Václav s Janem trávili dny ve vzájemném spílání a křiku. Ten měl skončit ve čtvrtek 5. listopadu 1908.

Proč mne chceš okrást?

Ve čtvrtek mlátil Václav se svými rodiči obilí. Přitom otec se synem na sebe neustále ječeli. V poledne šla Linhartová vařit oběd, otec šel za ní. Za chvilku se do světnice přiloudal i syn. Nikdo neví, co se stalo, ale vzájemná nenávist se přiostřila a Václav se rozběhl do kůlny pro sekeru. S ní se postavil před Jana Linharta, napřáhl ji na otcovu hlavu a výhružně zařval: „Proč mne chceš okrást?“ Vzápětí sevřel sekeru oběma rukama a zaťal ji otci z pravé strany do hlavy. Otec se svalil a Václav mu zasadil ještě jednu ránu.

Později před soudem prohlásil, že „hlava už byla měkká“. Podle dobrozdání lékaře zemřel Jan „ochrnutím mozku, následkem roztříštěné hmoty mozkové a zlomenin lebečních kostí". Smrt byla téměř okamžitá. Jan si po vraždě vedl vcelku racionálně. Umyl se, převlékl se a vypravil se do Budějovic. Tam jej zatkl strážník Matěj Pouzar, protože „se choval divně“. Zatčený se ihned přiznal ke svému činu, protože se domníval, že Pouzar už o všem ví. Václav byl odsouzen k smrti provazem, který mu byl změněn v lednu 1909 na doživotí. Takové případy byly ovšem výjimečné.
 
Napsala Lenka Bobíková, Právo
26.05.2015 20:31:42
Petra Kočerová
P1010127.JPG
P1010129.JPG
P1010124.JPG
P1010123.JPG
DSC02344.JPG
DSC02365.JPG
P1010110.JPG
P1010063.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one